Edgar

25. května 2013 v 5:59 |  Próza
Po odmlce se mi podařilo dostat k psaní a tak přidávám povídku, která je otištění v časopisu Rýmařovský horizont :)

-

"Vítej, poutníku," prohlásil Edgar, aniž by otevřel oči. Věděl, že tam někdo je. Drobný výboj statické elektřiny nešlo minout.

"Zdravím tě, moudrý," naplnil návštěvník protokol.

"Co tě sem přivádí?" zeptal se Edgar jen ze zdvořilosti.

"Vzpomínky." Chvilku bylo ticho a pak pokračoval, "před dvaceti lety se mi narodil syn. Krásný, zdravý chlapec. Tedy zdravý… Na jednom prstu na noze měl zvláštní výrůstek. S manželkou jsme se nijak nestrachovali. Nepřišlo nám, že by mu to mohlo nějakým způsobem ublížit. Měli jsme pravdu i neměli. Fyzicky byl v pořádku. Ale jeho první slova nebyla ani mami ani tati ale šmik. Opakoval to pořád dokola. Šmik, šmik, šmik, šmik."

Muž se na chvilku odmlčel, aby nabral dech. Nezřetelný zápach potu dával vědět, že je nervózní.
 

Japonsko

27. března 2013 v 1:06 |  Ostatní
Pakliže se tu ještě občas někdo nachomítne, mohlo by ho zajímat, že jsem založil ještě jeden blog - tentokrát se týká mých zážitků z cestování po Japonsku. :-) Pokud byste měli zájem se na ně podívat, můžete na adrese yarrod.blog.cz


Další život

16. března 2013 v 11:10 | Dorray |  Próza
Po delší době jsem se rozhodl obnovit chod blogu. Napsal jsem si něco do zásoby, tak budu moci postupně přidávat.

Podloubí bylo cítit močí a psími výkaly. Zlehka jsem našlapoval, abych si náhodou nerozřízl nohu o střep a rozhlížel se po ztichlé ulici. V béžovém činžáku někdo otevřel okna dokořán a zevnitř se linula vábná vůně pečených ryb. Ohlédl jsem se a vydal za lákavým pachem. Odrazil jsem se a přistál na kočičích hlavách, když se ulicí rozlehlo skřípění kol. Neonové světlomety. Tma.
 


Rozbřesk pro dva

5. dubna 2012 v 14:33
Sedím v pilotní kabině a pozoruji oblačnou oblohu pode mnou. Přístroje fungují bez problémů. Mraky se postupně protrhávají a poskytují mi pohled na přibližující se ostrovy japonského císařství. Zlatavá záře zalévá oblé vrcholky hor, zelená údolí jemně kontrastují s barvou vycházejícího slunce. Zvolna se mi otevírá výhled na cíl mé cesty - město Nagasaki. Z náprsní kapsy vyndám fotografii své ženy a našeho malého chlapečka. Něžně fotografii políbím a zasunu zpět.

Stisknu knoflík na vysílačce a zahlásím: "Alfa, tady Bravo. Cíl je na dohled."

Chrastivý hlas mi odpoví: "Bravo, tady Alfa. Pokračujte v operaci podle plánu. Konec."

Prorok

19. března 2012 v 9:23 |  Próza


Panák absintu byl z půlky prázdný. Možná také patřil mezi důvody, kvůli kterým se na vratkém stole zaplivané nádražky kývala mužská postava.

"A říkám dost! Dost bylo ran bičem na záda občanů. Nenechme se dál obelhávat státní aparaturou! Vyrazme do ulic a ukažme jim, kdo je v zemi pánem."

Je zvláštní, jak někteří lidé zvládnou plynule mluvit, i když jim ruce opisují veliké kruhy a mozek se snaží pozvolna vydrápat z alkoholového opojení.

"No tak, Pájo, pojď už. Zítra píšeš test. Sám víš, že když se rozkecáš, je to na dlouho," chlácholil ho mladý přísedící a snažil se stáhnout postavu zpátky na zem.

"Nešahej na mě!" vykřikl dotčeně Pavel a opět se povážlivě nahnul na stranu, "budu mluvit, dokud nebude poslední člověk svobodný, dokud každý nebude moci chodit s hlavou hrdě zdviženou, dokud budou obyčejní lidé trpět."

V rohu seděl u piva starý Procházka. Každý toho prošedivělého pána znal a věděl, že si už lecčím prošel. Kmet zadumaně popíjel zlatavý mok a většinou si ostatních moc nevšímal. Dnes ale stoické ticho, které ho obklopovalo, prolomil.

Projekt kritika

19. února 2012 v 8:23 |  Ostatní
Píšete a máte zájem o konstruktivní kritiku? Chcete najít někoho, kdo se nezúčastněným okem podívá na vaše dílko? Právě se rozjíždí blog, který vám to umožní. Do Projektu kritika můžete poslat svou práci a nechat si ji ohodnotit (pokud nebudete spokojeni samozřejmé je prošetření kvality kritiky ;)). Jediným, i když rozhodně nezanedbatelným platidlem je vaše kritika. Očekává se, že to bude výměnný obchod. Jako jeden z organizátorů vřele doporučuji :)

Další články


Kam dál