Říjen 2010

Vrah

31. října 2010 v 14:29 Próza
Edgar vstal a rychlým krokem přecházel po pokoji. Snažil se rozchodit své ztuhlé nohy. Promnul si ruce a zamyslel se nad svým dalším případem. Pro nájemného vraha, jako byl on, to byla už skoro rutina. Bohatá podnikatelka si objednala vraždu účetního. Proč ho to tentokrát tolik znervózňovalo? Byl zvyklý na "méně ušlechtilé" pohnutky a zároveň mu ani objednavatelka nepřipadala nijak zvláštní, ale něco mu na tom případu nesedělo. Nu, je to práce jako každá jiná řekl si. Navlékl si rukavice a vykročil z domu.

Maloměsto

27. října 2010 v 13:11 Próza
Otevřené, zaprášené krabičky od sardinek, starobylé pavoučí sítě, zahnědlé okenní tabulky vrhající do bytu podivné měkké světlo; to vše pro mě představovalo domov. Bydlel jsem v tomto zašpiněném a harampádím zaneseném pokoji v nejvyšším patře, kam ani výtah nejezdil, už dobrých pár let. Otec se ukázal jednou za uherský rok, jen aby mě zkontroloval a potom opět zmizel na nějaké ze svých častých dobrodružství.



Na draka!

25. října 2010 v 19:33 Próza
Třetí místo v soutěži Trutnovský drak

Lumír ze Studence si řádně lokl napěněného piva, otočil se k početnému houfu diváků, kteří se kolem něj v malé krčmě shromáždili, a nahlas se zeptal: "Tak kdo chce slyšet příběh o slovutné výpravě hrdinů vedené rytířem Trutem, kteří skolili strašlivého draka?!"

Rykem mu obecenstvo dalo jasně najevo, že si přeje vyprávění slyšet.

Lumír si odkašlal a začal…

Rodinné sídlo

21. října 2010 v 23:16 Próza
Vdova Rothanzlová vlastně ani nebyla vdova. Jak se vyjádřil během jejich častých rozhovorů její zahradník: "Ale paní, prosím Vás, přestaňte už s tím, vždyť to, že Vám utekl manžel, nenapravíte." Ale ona si stála na svém. Zarputile odmítala připustit možnost života za zdmi její vily a dvorku. Zvláště odmítala život svého manžela, pana Rothanzla.


Z krabice od bot

20. října 2010 v 9:33 Poezie
Stále do čtverce
_____________ Krabatý papír
si nahé střevíce
_____________ zlomil se v půli
trsají do kola
_____________ a zplihlé nehty
poslední mazurku
_____________ ryly na sklo
než ráno zatáhne
_____________ své requiem.
železnou oponu.

Klaunovo velmi pozdní odpoledne

16. října 2010 v 19:10 Próza
Ve stínech noční ulice míhá se silueta klauna. Jeho prázdné ruce hladí a laskají pestrobarevný míč - jako dvě kobry, které se opatrně oťukávají. Tichou nocí za ním létají bezhlasné nadávky protkané hněvem. Mim hrozí pěstí a po smrtelně bílých tvářích mu stéká jediná veliká slza. Jeho rty se nehlučně pohybují. Byl to přeci jeho míč! Mim se rozběhne v zběsilém pokusu o dostižení prchajícího stínu. Široké kalhoty pleskají o obrubníky a vydávají smutné zvuky pukajících žab.

Myslí si, že už snad klauna dostihne, ale schodiště se vzedme a jako v malbě od Eschera se smrští a skroutí jako had, jen aby realitu ubohého mima postavilo celou na hlavu.

Zdrcený malý mužík usedl na imaginární lavičku a složil hlavu do dlaní. Právě mu byla ukradena neexistující část vlastního já a on pomalu přestával věřit, že kdy znovu bude celý.

Ticho

Z městského rozhlasu vysoko nad jeho hlavou se do zmlklého města rozlila slova jeho oblíbené písně a on věděl, že vše bude opět v pořádku. Vytáhl z kapsy fiktivní jahodu a ukousl ji rovnou u stopky.

http://www.youtube.com/watch?v=IZEO_VqfC7o

Logranův oheň

14. října 2010 v 16:31 Próza
"Jsou tu skřeti!" zakřičel člen hlídky a netušil, že věta, kterou právě pronesl, změní navždy Lístečkův život. V táboře propukla panika. Všichni začali ve spěchu hledat svou výstroj, aby byli připraveni k obraně. Když si strážný všiml, co způsobil, opravil se.

"Skřeti se jen utábořili na protějším hřebenu. Nepanikařte!" zavolal.

"Vypadá to, že dřevorubci si došlápli už i na ně," dodal potichu pro sebe.

Ruch v táboře postupně utichal, jak se všichni vraceli ke svým původním činnostem. Lísteček se odebral spolu s ostatními zpět k práci. Byl to zvláštní elf, na rozdíl od jeho druhů neměl zelenohnědou kůži barvou podobnou kůře stromů, ale jeho pokožka měla odstín výrazně světlejší - téměř až lidský. Vlastně s člověkem byste si ho mohli klidně splést. Odlišovaly ho ovšem pro elfy typické špičaté uši a sněhobílé oči.

Zpověď

13. října 2010 v 16:37 Próza
1.

Svist a švehol. Rozpitá radost a strnulost. Vypít a shnít...
Zaklíněný kalamář - černá ušeň. Svěsit, pověsit - oběsit.
Plášť? Zuby! Směšná mošna... Píchnutí jak hmyzí...
Bolest hnedle zmizí
snad jen strachu trochu
neboj se nás hochu
doktoři oblečeni bílou
pustí ti trochu žílou
na rohu blázince
odchytí našince.
Smysl se ztrácí
když přítel zvrací krev... Pěnivá... Rudý dým. Stoupá, doufá - zoufá.
Smích? Pro-test...

Bublinky

12. října 2010 v 18:26 Poezie
Železnou hlinkou
vpichuju do bublin
střípky Tvé záře,
aby mi svítily
na dobrou noc.

Podvečerní fobie

10. října 2010 v 22:13 Poezie
Zpod víček
derou se mi
krůpěje strachu.
Kdo ví, co bude zítra
- kdo ví, co je dnes?

Ležím na boku
ruku kolem prsou
a vzpomínám
kolikátého je
- kolikátého bylo tenkrát.

roztřesu se

V dáli komín
pouští kola
na oblohu
a zatím já sám
trhám slunečnicím hlavy.

6 Underground

10. října 2010 v 11:55 Próza
Povídka inspirovaná písní "6 Underground" od skupiny Sneaker Pimps,

Take me down
6 underground
the ground beneath your feet
laid out low
nothing to go
nowhere a way to meet.

I've got a head full of drought
down here
so far of losing out
round here
Overground, watch this space
I'm open to falling from grace.


Sssš. Sssš. Jako každý den i dnes zametám šesté nástupiště podzemní dráhy. Kolem mě proudí bez povšimnutí davy lidí. Pomalu a lehounce, jako matka hladící své dítě, smetám prach z jedné strany na druhou. Tam ho opatrně naberu a pryč s ním. A pořád dokola. Nemyslím si, že tuto práci metro potřebuje, dovedlo by si poradit samo, ale přesto zde každý den už osm let zametám. Sklízím smetí, co tu zbylo po lidech, kteří jsou na tom mnohem lépe než já.

Alchymista

9. října 2010 v 20:37 Próza
Protáhnu si nohy, nasadím brýle a rukou si prohrábnu šedivý plnovous. Je čas pustit se do práce. V alchymistické laboratoři bublá a vaří se přehršel pestrobarevných elixírů. Některé pouze škytají a lehce poprskávají, zatímco jiné se hlásí o slovo důrazněji. Ze všech ovšem stoupá k začazenému kamennému stropu čpavý dým vytvářející fantaskní magické obrazce.


Smrt

8. října 2010 v 19:39 Próza
Celý můj život jako by se zhustil do jediného okamžiku. Světla reflektorů, a zvuk brzdících pneumatik. Pak už jen tříštící se sklo a bolest. Bolest zapomnění. Propadám se do říše snů a vím, že z tohoto světa už nic neuvidím.