Klaunovo velmi pozdní odpoledne

16. října 2010 v 19:10 |  Próza
Ve stínech noční ulice míhá se silueta klauna. Jeho prázdné ruce hladí a laskají pestrobarevný míč - jako dvě kobry, které se opatrně oťukávají. Tichou nocí za ním létají bezhlasné nadávky protkané hněvem. Mim hrozí pěstí a po smrtelně bílých tvářích mu stéká jediná veliká slza. Jeho rty se nehlučně pohybují. Byl to přeci jeho míč! Mim se rozběhne v zběsilém pokusu o dostižení prchajícího stínu. Široké kalhoty pleskají o obrubníky a vydávají smutné zvuky pukajících žab.

Myslí si, že už snad klauna dostihne, ale schodiště se vzedme a jako v malbě od Eschera se smrští a skroutí jako had, jen aby realitu ubohého mima postavilo celou na hlavu.

Zdrcený malý mužík usedl na imaginární lavičku a složil hlavu do dlaní. Právě mu byla ukradena neexistující část vlastního já a on pomalu přestával věřit, že kdy znovu bude celý.

Ticho

Z městského rozhlasu vysoko nad jeho hlavou se do zmlklého města rozlila slova jeho oblíbené písně a on věděl, že vše bude opět v pořádku. Vytáhl z kapsy fiktivní jahodu a ukousl ji rovnou u stopky.

http://www.youtube.com/watch?v=IZEO_VqfC7o
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 strm0a strm0a | Web | 21. října 2010 v 23:33 | Reagovat

tohle se mi tady líbí nejvíc asi. V tom jak je to takový nejednosmyslně zasazený že se na to dá koukat jako na představení toho klauna, reálnou situaci a nebo i klidně jinak. třeba to tam vidim jenom já, ale to zobecnění pocitu ztráty části sebe s nějakou věcí tam je dobrý, ta beznaděj jenom kvůli něčemu nahraditelnýmu, nebo aspoň z části nahraditelnýmu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama