Na draka!

25. října 2010 v 19:33 |  Próza
Třetí místo v soutěži Trutnovský drak

Lumír ze Studence si řádně lokl napěněného piva, otočil se k početnému houfu diváků, kteří se kolem něj v malé krčmě shromáždili, a nahlas se zeptal: "Tak kdo chce slyšet příběh o slovutné výpravě hrdinů vedené rytířem Trutem, kteří skolili strašlivého draka?!"

Rykem mu obecenstvo dalo jasně najevo, že si přeje vyprávění slyšet.

Lumír si odkašlal a začal…


Toho dne byla obloha zatažená mraky, vlastně počkejte, blýskalo se. Jo, žlutý blesky křižovaly nebem a v tom nečasu nás povolal slavný Trut.

"Hrdinové, v našem kraji se usídlila saň přeukrutná.

Ničí sedlákům úrodu a kusy dobytku už v doupěti má!

Jejímu řádění přítrž dnes učiníme,

až té bestii spolu pěkně vyčiníme.

Dnes svolal jsem udatné reky z celého kraje,

teď nad hlavami nám zkrvavený prapor vlaje!"

To víte, že se hned rozpoutala neskutečná vřava. Rytíři bili do štítů a skandovali.

"Trut! Trut! Trut!"

Každý z nás si chtěl urvat aspoň malej kousek slávy. Odnýst si domů dračí zub nebo jen šupinu. V tý plískanici sme vyrazili. Kapky lítaly skoro vodorovně a mlátily do černejch stromů kolem cesty. Si pište, že ten drak nebyl žádná suchotinka a spálil, na co přišel.

I přes to boží nadělení sme z dálky viděli ten obrovskej komín dýmu, co stoupal ze sluje. Půlka z těch odvážnejch rytířů měla už teď naděláno v gatích, ale já ne! Rázoval sem si to pěkně přímo za Trutem. Čeho bych se taky bál, že jo? Vždyť jsme byli ta nejlepší cháska, co by kdo sehnal.

Těsně před tim temnym vchodem do jeskyně se Trut zastavil a zvednul ruku. Všichni sme ztichli, to se ví. Otočil se k nám a potichounku řekl…

Lumír se na chvíli odmlčel a pořádně se napil piva. Bylo na něm vidět, jak si užívá pozornost. V mihotavém světle loučí pověšených na stěnách se jeho tváře leskly a v očích blyštěly hvězdičky. Zraky všech shromážděných v hospůdce visely na jeho rtech. Hltaly každé jeho slovo. Jen tam vzadu seděla postava v kápi, která… To už ale byl čas na další vyprávění.

Tak kde sem to skončil? Jo… Trut na nás.

"Ve svém doupěti na nás čeká ukrutná saň.

Bojujte tvrdě, sic zaplatíte tvrdou daň.

Bojujte na život a na smrt, nebojte se!

Každý z vás, kdo se v brnění strachy jen třese,

vy napřáhněte meče a těla chraňte štítem!"

Sice šeptal, ale nám přišlo, že křičel. Rozběsněně sme vběhli do temný díry a mávali mečema nad hlavou. "Na drakááá!" křičeli sme.

Nejdřív byla tma a pak najednou… baf! Vyletěla proti nám ohnivá koule. To víte, že to nejvíc odnesli ty sraby vzadu. My sme tomu ještě stihli uskočit. A po kouli přišlo něco ještě horšího. Drak zařičel.

"Gráááááár!" napodobil Lumír dračí řev a zároveň s tím se venku zablesklo. Okenice propustily jen proužky jasného světla a to v temném prostředí krčmy promítlo na zdi, podlahu i obličeje diváků podivné zářící vzory. Několik sedících sebou trhlo, ale nikdo na sobě nechtěl dát znát, že by se mohl bát, a tak Lumír pokračoval.

Nejdřív na něj vyběh Trut, to se ví, dyť to taky celý ved, ale určitě ste ještě neslyšeli, co se dělo pak. Zaklesli se do sebe - Trut mečem a saň drápama. Chvíli se tam takhle přetlačovali a potom najednou měla saň navrch. Už, už by ho zakousla a to sem přiskočil já a useknul jí nohu.

Lumír máchnul do vzduchu mečem, až to zasvištělo, a pak napodobil padajícího draka. Obecenstvo vydechlo úlevou.

A zbytek je snad jasnej. Trut usek drakovi hlavu a veškerou slávu sklidil von. Drakobijec to jo, ale bez vašeho milýho Lumíra by už dávno chrápal pod drnem.

Odmlčel se a bylo jasné, že příběh už skončil. V krčmě vypukla vřava. Každý chtěl pozvat slavného Lumíra na pálenku. Jen postava sedící v rohu se nepřidávala ke všeobecnému veselí. Naopak! Zahalený muž vstal a vykřikl: "Tak to by snad už stačilo! Já jsem Trut a tebe sem v životě neviděl. A kdyby sis aspoň něco zjistil, tak bys věděl, že to nebyl drak, ale prachobyčejnej krokodýl."

Celá krčma ztichla. Jen zvuk dešťových kapek podrýval hrobové ticho, které až po chvíli prolomil Lumír.

"Prej Trut. Podívejte se na toho trhana. A ještě by chtěl vykládat, že to byl nějakej kordokýl! Tak snad se nenecháte tahat za nos lidi. Vyhoďte ho!"

Lumír nemusel hospodu dlouho přemlouvat. Když si pocestného prohlédli pořádně, tak viděli, že jeho šaty byly opravdu zaprášené a neudržované. "Ven s ním," zavelel dav.

"Toho budeš ještě litovat," procedil poutník mezi zuby.

~~~

Jaké bylo překvapení všech zúčastněných, když si ráno přečetli prohlášení právě přibité městským trubadúrem.

Na vědomí se dává, že podvodník zvaný Lumír ze Studence upadl na přání slovutného rytíře Truta v nemilost. Každý, kdo tohoto zlořáda uvidí, nechť to neprodleně nahlásí městské hlídce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama