Černé vědomí

5. listopadu 2010 v 19:34 |  Poezie
Už trochu starší poezie. Laděná lehce do gothična.
...
Uctít smrt
jak počátek (konce?)
a pokračovat
dál, jen dál.
Neposlouchat
co můry radí.Nezkoušet
co snad ti vadí.
A do setmělého ticha
chtěl bych ti přivést
/jako oběť/
duchy zemřelých,
abys věděla,
co jsem zač.

Neboj, ach neboj.
Oni ti neublíží.
Jen se dívej
/poslepu to půjde špatně/
na tu krásu.
A spolu s nimi
/nikdy bys nemohla sama/
vzhlédni vzhůru.
Ty víš, co se to třpytí.
Náhrobek a dvě
rudé růže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama