Opeřený výkřik

4. listopadu 2010 v 0:06 |  Poezie
Výkřik
v prázdné lahvi od cigaret
duní
neustávající ozvěnou.
------------------------
Padající kapky plastu
ti září na cestu
- jak hvězdy -
v záři reflektorů
shoříme.
Za náma na zem dopadne
náruč peří
to byli ty havrani
co po nocích jsem jedli
Říkalas, že nikdy více
ale stejně jsme tahali
- z pusy -
drobné ptačí kostičky
co uvízly na hranici
mezi bytím
a nebytím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 matěj strouhal matěj strouhal | Web | 4. listopadu 2010 v 12:20 | Reagovat

tohleto se mi líbí hodně moc. Kdyby se sem už nikdy nic nedal tak se sem asi stejně ještě sem tam příjdu podívat. Hlavně ty první 4 řádky působěj

2 dorray dorray | 4. listopadu 2010 v 18:34 | Reagovat

Dík za koment. Tak sem dám ještě víc poezie, když se to líbí :-)

3 Guku Guku | Web | 5. listopadu 2010 v 18:34 | Reagovat

Říkalas, že nikdy více
ale stejně jsme tahali
- z pusy -
drobné ptačí kostičky
co uvízly na hranici
mezi bytím
a nebytím.

tohle se mi líbí! samozřejmě, kde je o proti tomu nesmrtelnost prvních čtyř řádků...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama