Prosinec 2010

Nikdekdy

23. prosince 2010 v 17:04 Poezie
Uprostřed noci
s kartami bez popisků
licitujeme.

Vidina rána
zdá se tak mlhavá
Jako kouř vzdálené lodi
na horizontu.

Napínáš uši,
ale už ani zvon nezvoní
uprostřed noci.

Iluze

18. prosince 2010 v 19:56 Poezie
Zatažené rudé závěsy
přes léta ztěžklá kouřem
milosrdně zahalují
co zbylo z domečku pro panenky.

Pach zestárlého plastu
a levných cigaret
štípe nejen do očí.

Když otevřou se dveře
a ženská postava
pošle mým směrem polibek,
nenastavím svou tvář.

A její umělé rty
místy popraskané
stále nechápou.

Tak to chodí

9. prosince 2010 v 21:36 Poezie
-Každý chce mít někoho, na koho by si mohl beztrestně kreslit -

Ještě jednou
ti kreslím na břicho
křížky.
Lihovkou,
co už nikdo nesmeje.
A kroužkuju
ty drobný
poznávací znamení,
kterejma na sebe
tak rádi máváme.

//Já vím,
že až tě nikdo neuvidí,
budeš se do krve drhnout,
abys už nebyla
jenom moje.//

Sychravo

6. prosince 2010 v 0:04 Poezie
Jedna loňská z podobného ročního odbobí.

Stárnoucí dech léta
mi přivál
pár suchých listů,
co zbyly
ze stromu romance.

Studené prsty
mi strká
zima pod kabát.

Třesoucí se ruce
svírají
křišťálovou kouli.
Šeptám:
"Jsi tam?"

A když jen ozvěna
odpovídá,
mé rty pomalu tuhnou.

Těžký osud

4. prosince 2010 v 14:58 Próza
Toho rána mě jako obvykle probudily sluneční paprsky neodbytně lechtající má víčka. Protáhla jsem si nohy a zívla. Vše se zdálo stejné jako vždycky. Za zamřížovaným oknem se mi vysmíval vnější svět a mé ruce spoutané v okovech pálily odřeninami. Mé spojení s venkem představoval právě jen ten malý prostor na zdi mého vězení. Na azurovém nebi se jako draci proháněly myšlenky, které byly šťastnější než já. Někdo je chtěl. Stále. Zatímco já jsem uvězněná v zaprášeném kamenném vězení a společnost mi dělají jen ostatní nešťastnice se stejným osudem, tak ty, které si označujeme jako "používanky" si vesele dovádějí venku. // "Klišé" jim říkáme, jenom když se bachař nedívá. //