Sychravo

6. prosince 2010 v 0:04 |  Poezie
Jedna loňská z podobného ročního odbobí.

Stárnoucí dech léta
mi přivál
pár suchých listů,
co zbyly
ze stromu romance.

Studené prsty
mi strká
zima pod kabát.

Třesoucí se ruce
svírají
křišťálovou kouli.
Šeptám:
"Jsi tam?"

A když jen ozvěna
odpovídá,
mé rty pomalu tuhnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sense Sense | 28. dubna 2011 v 19:15 | Reagovat

Krásné. Máš můj obdiv. Mám pocit, jakobych se najednou ucitla v jiném světě. Jakobych koukala na okolní svět z těžítka, které někdo zapomněl na nějakém podivném místě, kde se střetává několik realit.
A všechny konce bodnou u srdce.

2 dorray dorray | E-mail | Web | 28. dubna 2011 v 19:47 | Reagovat

[1]: Děkuji! Je skvělé vědět, že jsem se někoho dotknul, že emoce nezůstaly zamčené ve slovech, ale putovaly dál. Ono je vlastně hrozně těžké podobné pocity předat. Každý člověk si v každé básni totiž najde něco jiného; pokud vůbec něco najde. A když opravdu ano, tak je to pro autora odměna srovnatelná se samotným psaním :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama