Zlatá klec

22. května 2011 v 15:31 |  Poezie
Palčivý mráz
vybělil už tak sinalé tváře.
Těch pár slibů
zůstalo viset ve vzduchu.
Vypaří se.
Když je budeš chtít chytit,
promáchneš
a ještě hloub
zaboříš se nohama.
Až po kolena
v důvěře, přátelství, strachu.

Bojíš se?
Děsí tě prázdná židle?
To je dobře.
Zvykej si, brouku.

Zlatá klec není řešení.
Hledej si střední cestu,
když je tak trnitá.
Hledej v obavách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 23. května 2011 v 6:33 | Reagovat

Přijde mi to trošku kruté. Nicméně krutost to vystihlo moc hezky.

2 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 23. května 2011 v 11:15 | Reagovat

hm...tak tohle je přesně podle mého gusta...a přesně je to kruté.... :-D  :-D

3 dorray dorray | E-mail | Web | 23. května 2011 v 19:31 | Reagovat

[1]: Ono to samo o sobě není kruté... Jen jsem to nepsal v nejlepší náladě. A tedy... Sice je to druhá osoba (a ne že by to příliš měnilo), ale je to prakticky vnitřní monolog :)

[2]: Tak jo :))

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. května 2011 v 16:01 | Reagovat

Střední cesta taky není to správné.
Nejlepší jsou podloudnické stezky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama