Červen 2011

Kde jsi

24. června 2011 v 7:12 Poezie
Díváš se do šedočerné tmy.
Máváš rukama a tápeš.
Tvé prsty ucítí
hrubou srst.

Věříš v němou přítomnost
věrných společníků.

Pevně se držíš psích chlupů.
Jestli jsou opravdu psí
ve vlastním zájmu
nekontroluješ.

Hledáš silnou osobnost
hodnou památníků.

Usmívej se.
Jednoho dne
budeš něčí.

Střežíš dětskou nevinnost
od všech podvodníků.

Nezastav se.
Hlava v oblacích
- to ti svědčí.

Půl úsměvu -
jinak zuby ceníš
na dámičku,
ve kterou se měníš.

Vražda před jednou

10. června 2011 v 20:29 Próza
Pan Vondruška ležel v posteli a za otevřenýma očima tušil tmu. Nemohl ji vidět, protože byl již od mládí slepý. A tak upíral svůj pohled do černoty a odpočítával jednotlivá tiknutí stolních hodin.

1851, 1852, 1853,…

Už před chvílí se přehoupnul do druhé půlhodiny od odbíjení starého kostelního zvonu na náměstí. Každých šest hodin svým krásně sytým zvukem ohlašoval čas. Pan Vondruška ale stále nemohl usnout.

2115, 2116, 2117,…

Na tikotu hodin mu přišlo něco zvláštního, ale nemohl přijít na to co. Snad to bylo něco v jejich zvuku.

Nechtěná konformita

6. června 2011 v 17:07 Poezie
Hlas Syda Barreta
a vlasy, co nezšediví,
na polaroidu
by tě rády ukolíbaly
do jiné reality,
ale nemůžou, když -

- visíš na nitce
napůl cesty dole
ale nikdy nahoře.
Jen čekáš na to tiché
-lup-
a kdo ví,
co bude pak?

Slyšíš krákání,
klapání spárů po střeše.
Chytli tě za ramena,
stoupají vzhůru.
Vláčejí tě s sebou
ať chceš
nebo ne.

Nakonec přeci jen
ta velká matrjoška společnosti
tě opět pohltila
a udělala si novou
mladší
menší
kopii.

Autorská tlupa

6. června 2011 v 17:06 Ostatní
Dnes jsem byl přijat do blogerského uskupení "Autorská tlupa". Vyhrál jsem souboj a vstup s Márnicí doslova o prsa. A na upomenutí přikládám jednu (podle mě) hodící se básničku o zaškatulkování a přizpůsobování se proudu.

Preston 1.21 (část 2.)

3. června 2011 v 9:36 Próza
Druhá část povídky. Dozvíme se zde, jak to vlastně všechno dopadlo. :)

Od první chvíle, co Petra vkročila do naší laboratoře, bylo jasné, co asistent Mádle chce. Najednou byl úslužný, stále se snažil Petře pomoci a vůbec dělal vše, co jí na očích viděl. Já jsem zatím jen mrzutě seděl za stolem a přemýšlel, jak na ni udělat dojem. Pak mi to došlo!

"Mádle, připrav Prestona. Chci slečně Novákové něco ukázat."

"Ale copak může sama do programu? Neříkal jste sám, že má ještě mouchy?" vzdoroval mi asistent.