Červenec 2011

Prázdniny

25. července 2011 v 11:03 Ostatní
Milý čtenáři a milé čtenářky. Určitě jste zaregistrovali, že už nějakou dobu na blogu nic nepřibylo. Důvod je prostý. Není čas. Jeden by si řekl, že prázdniny jsou přece od chvilky toho odpočinku, ale najít si čas na blog je pekelně těžké. Rozhodl jsem se trochu netradičně na svůj literární (snad to tak můžu nazvat) blog zařadit malou sondu do svého života jako odůvodnění mé absence.

Od konce června jsem v jednom kole. Začátek prázdnin se u mě (jako tradičně) nesl ve znamení Šrámkovy sobotky. Literárně-divadelně-hudebně-pokrově-picí festival. Kdo by taky nepotřeboval po dvou měsících zkoušek trochu upustit? Nejzvláštnějším bodem pro mě bylo vystoupení new age solitéra s kytarou Oldřicha Janoty. Na jednu stranu se jeho písničky sestávaly z vydrnkávání jednoho akordu a opakování jedné maximálně dvou vět, ale na druhou mi zpětně přijde, že měly něco do sebe.

Ve chvíli poslechu jsem měl náladu tak zvláštní, že se pravděpodobně už nebude opakovat. Částečně danou pánem na pódiu a částečně koktejlem látek v žíle. Nicméně nakonec Sobotka nebyla jen trochu, ale zcela uvolňující zážitek. Domů jsem se vracel zregenerovaný. Na další část prázdnin jsem sílu opravdu potřeboval.



Pár dní po návratu jsem byl opět na cestě. Tentokrát až do dalekých Vizovic, kde právě začínal (tentokrát už "jen") hudebně-picí festival Masters of Rock. Po několika letech snahy mých kamarádu jsem se konečně nechal přemluvit a odjel si užívat atmosféru jedné z nejtvrdších akcí v ČR (Samozřejmě pokud vynechávám Brutal Assault a věci ji podobné).

Po pěti dnech (pro jistotu jsme vyjeli o den dřív, abychom chytli fleka pro stan) jsem byl plný zážitků a naprosto vyčerpaný. Udála se toho spousta, ať už jsme jezdili na Kachničce (není to žádný eufemismus, ale opravdová žlutá kachnička) nebo se mlátili hlavou o ceduli omezující rychlost pokaždé, když jsme vylézali ze stanu.

Co se kapel týče, byl jsem příjemně překvapen. Od německých Bonfire a Heloweenů, přes australské Airbourne, portugalské Moonspell, švédské Hammerfall až po Americké Twisted Sister. Každý měl své osobité kouzlo a ani na jednu z nich nezapomenu.

Za pár dní opět očekávám odjezd na Benátskou noc. Jediné, čeho se obávám, je zklamání z kapel. Přeci jen kdo se na pop-rockovém (nebudeme si snad nalhávat, že to je opravdu jen rock) festivalu může vyrovnat velikánům z MoR?

Třídní sraz

1. července 2011 v 17:49 Próza
Crrrr! Zvonek mi dal vědět, že na mě venku někdo čeká. Pomalu jsem se zvedl z koženého křesla a beze spěchu přišel ke dveřím, za kterými už netrpělivě podupával pošťák.

"Podepište mi to tady a tady." S těmi slovy mi do ruky strčil balíček a odběhl s taškou plnou dopisů pryč.

Potěžkal jsem si krabičku a se smíšenými pocity zásilku odnesl ke stolu. Nechal jsem si poslat trochu sopečného kamene z Havajských ostrovů, abych alespoň tímhle způsobem ukojil svou potřebu po cestování.

Na střední škole jsem měl kamaráda Milana, s kterým jsme obešli snad každý roh v našem městě, vandrovali po okolí a plánovali velké věci do budoucna. Chtěli jsme procestovat cizí země a objevovat nové věci. Ale ve druhém ročníku se moji rodiče odstěhovali do velkoměsta na druhém konci republiky, takže jsem chtě nechtě zpřetrhal všechna pouta, která mě k původnímu místu vázala. A potom tady byla ještě jedna věc…