Nepojmenovaná II

7. srpna 2011 v 11:16 |  Poezie
Držíš pár oblázků.
Tíží tě.
Hřejí na dlani
a víš,
že je hodíš
do neznáma.
Jejich duhová stopa
neslyšně
rozčeří hladinu
tvého života.

A teď

sedíš v hodinách.
Rukama
svíráš písek
a víš,
že tentokrát
nepropadneš sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bastett Bastett | Web | 14. srpna 2011 v 4:23 | Reagovat

Důležité rozhodnutí? Nebo jen stav mysli, kdy máš chuť psát o nerozhodnosti? :)

2 dorray dorray | E-mail | Web | 15. srpna 2011 v 15:55 | Reagovat

Je to trošku starší, ale bylo to spíš retrospektivně k rozhodování :) A ano, nerozhodnost tam hrála roli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama