Březen 2012

Prorok

19. března 2012 v 9:23 Próza


Panák absintu byl z půlky prázdný. Možná také patřil mezi důvody, kvůli kterým se na vratkém stole zaplivané nádražky kývala mužská postava.

"A říkám dost! Dost bylo ran bičem na záda občanů. Nenechme se dál obelhávat státní aparaturou! Vyrazme do ulic a ukažme jim, kdo je v zemi pánem."

Je zvláštní, jak někteří lidé zvládnou plynule mluvit, i když jim ruce opisují veliké kruhy a mozek se snaží pozvolna vydrápat z alkoholového opojení.

"No tak, Pájo, pojď už. Zítra píšeš test. Sám víš, že když se rozkecáš, je to na dlouho," chlácholil ho mladý přísedící a snažil se stáhnout postavu zpátky na zem.

"Nešahej na mě!" vykřikl dotčeně Pavel a opět se povážlivě nahnul na stranu, "budu mluvit, dokud nebude poslední člověk svobodný, dokud každý nebude moci chodit s hlavou hrdě zdviženou, dokud budou obyčejní lidé trpět."

V rohu seděl u piva starý Procházka. Každý toho prošedivělého pána znal a věděl, že si už lecčím prošel. Kmet zadumaně popíjel zlatavý mok a většinou si ostatních moc nevšímal. Dnes ale stoické ticho, které ho obklopovalo, prolomil.